Helena Longinová; Posedlost

Jméno: Posedlost
Autor: Helena Longinová
Nakladatelství: Šulc & Švarc
Rok vydání: 2013
Anotace: Dva příběhy o posedlosti láskou. V prvním jí více podléhají ženy a v druhém muži. Obě hrdinky příběhu Po čem všichni marně toužíme myslí na muže od puberty, kvůli lásce vyváděly ztřeštěnosti, ale jak narůstají jejich zkušenosti a touha po opravdovém zamilování, mají někdy pocit, že snowboard je lepší než sex. Nataša a její teta Róza jsou černé ovce rodiny. Róza utekla ženichovi od oltáře do Paříže, a když se z nešťastného zemědělce stál v restitucích bohatý statkář, vrátila se k němu a před zraky šokovaných sousedů se za něj provdala. Její neteř Nataša si buduje kariéru v obchodní firmě a vede prozatím planý život. Dál než k nepovedenému sexu se nedostala. Dusí v sobě touhu po chlapovi, který by ji miloval, ale takoví muži nejspíš vymřeli. Vzbouří se proti všem svým dosavadním milencům jako kdysi její teta a uteče k ní na venkov. Společně čekají na statku, co se stane s muži, až se přiblíží konec světa, jak předpověděli Mayové. V druhém příběhu dominuje láska na první pohled, oslnění krásou zbožňovaného idolu a nakonec zklamání devatenáctiletého Richarda. To vše ho vykolejí tak, že se doslova potácí mezi přeludy a realitou.
Důvod, proč jsem tuto knihu četla: Po navázání spolupráce s nakladatelstvím Šulc & Švarc mi bylo dovoleno si vybrat libovolný titul. Po počátečních neshodách jsem skončila u této autorky, ale vybraný titul byl vyprodaný. Aniž bych tušila, na jaké dílo jsem kývla, nechala jsem si zaslat tuto knihu. A nelituji toho!
Shrnutí: Kniha není hloupým plytkým románkem pro dívky, jak by se dalo očekávat. Ano, přiznávám, můj prvotní názor nebyl zrovna valný, neočekávala jsem od knihy nic extra. Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale to proto, že autorčin styl je trochu neobvyklý. Nelibuje si v dlouhých popisných souvětích, spíše vše říká tak nějak úsečně. Jelikož jsem tvor opisný, bylo to pro mne trochu nezvyklé, ale jakmile jsem si více zvykla, pochopila jsem genialitu díla. Strašně se mi líbí, že je to vlastně dílo z dřívější doby, ale přesto tak neskutečně aktuální.
Upřímně jsem nevěděla, co od díla čekat. Bála jsem se, že to bude něco, co mě nebude bavit a co budu dočítat jen se sebezapřením. Ale nakonec jsem se dobře pobavila! Byly chvíle, kdy jsem se smála, ale i chvíle, kdy jsem ronila slzy, jak to má ve správné knize být.
Ačkoliv se člověk ze začátku bude pravděpodobně trochu ztrácet mezi minulostí a přítomností, jelikož autorka mezi dvěma časy skáče bez varování a označení, nakonec si to užije.
Vlastní názor: No, nemohu být nespokojená. Snad jen ubrat nějaká procenta za to, jak otevřené konce v obou částech, alespoň dle mě, jsou. Kniha je i tak geniálním společníkem pro volné večery, kdy se chcete jen nechat unášet na vlnách příběhu a nemuset nic řešit. Myslím, že i tak ve vás ale... něco zanechá a donutí o sobě přemýšlet.

Knihu hodnotím 85%.