Když se jednou takhle zaseknu...

Hola!

Vím, že jsem již dlouho, předlouho neozvala. Právě proto přicházím s dnešním článkem, kdy plánuji povyprávět, co jsem dělala o prázdninách, jaký byl můj začátek školy a něco o plánech do budoucna. Pokud máte zájem, zajděte si pro šálek čaje, pohodlně se usaďte a rozklikněte článek...

Prázdniny utekly neskutečně rychle - věta, kterou říká většina studentů a lidí, co si mohou dva měsíce (leckdo i více) nerušeného volna užít. A ani já nejsem výjimkou. Doopravdy utekly neskutečně rychle.
Když se tak zpětně ohlížím, vlastně nevím, co jsem za tu dobu dělala. Ve své podstatě jsem byla především s přítelem.
Flákali jsme se, užívali si jeden druhého, prostě se milovali a byli spolu. Prohlubovali svou lásku, dělali hlouposti, plánovali, škádlili se, provokovali se... I hádka proběhla, samozřejmě. Ale náš vztah je tak harmonický a naše láska tak silná, že to ani nestojí zpětně za zmínku.
Víte, jak se říká, že pokud potkáte pravou lásku, většinou to poznáte? Tak my to již poznali. Oba souhlasíme s tím, že to, co je mezi námi není obyčejné poblouzení a zamilování.
Venčili jsme mého psa, chodili na koupaliště, flákali se u něj doma, vařili si, pekli, máme i památku v podobě fotek po moučné bitvě. Prostě jsme se flákali a užívali si toho druhého, což bylo neskutečné. Neskutečně krásné, neskutečně dokonalé a já si nemohu pomoct, ale čím dál tím více jsem si jistá, že to, co k němu cítím, je láska. Ani se nečervenám, když mu oznamuji, že si ho jednou vezmu, ani jeden si neděláme srandu, když se hašteříme, které jméno bude pro dítě lepší.
Stejně tak oba víme, že přijmu jeho příjmení.
Když jsme byli u něj, věnovali jsme se především zlepšování se na online hře o koních, kdy jsme si kompletně přehodili režim. V noci jsme žili a přes den spali. Jednou jsme vstali asi v devět, do poledne byli vzhůru a klikali koně, pak jsme šli spát, vstali někdy v osm večer a až do rána jsme klikali... Znovu jsme šli spát až někdy kolem sedmé ráno...
Byl to úžasný víkend, kdy jsme hlídali dům, byli v něm sami a prostě se bavili. Cachtali jsme se v bazénu, pekli, bavili se a žili si jen pro sebe.
Na začátku srpna jsme poté jeli na koňský tábor na dva týdny, kdy jsme společně měli na starost 20 dětí ve věku 8-10 let s výjimkou jednoho postiženého třináctiletého chlapce. Mohu říct, je to neskutečně těžké. Nedoporučuji pro osoby se slabými nervy a pro lidi s výbušnou povahou (ehm, ehm). K první polovině tábora mi přítel zakázal navštěvovat večerní porady, jelikož mě tam sr...štvalo tolik věcí, že bych se s nimi seštěkala. Díky bohu, že ho mám. Moje klidná část duše.
A po táboře jsem byla doma a připravovala se do školy, přičemž jsme si užívali posledních klidných dnů sami sebe.
Nyní skončil druhý týden školy a já mám pocit, že jsem slovo maturita slyšela asi... Milionkrát. Možná dvou. Je to neskutečně stresující a otravné.
Já chápu, že je i jejich vizitka, abychom maturitu zdárně svedli a dokázali, ale přijde mi, že zas oni nechápou, jaký stres to může být pro nás... velký!
Uvidíme, kdy se zas ozvu. Poslední dny jsem věčně unavená a ospalá (vůbec za to nemůžou průměrně tři hodiny spánku denně), takže i nyní mi hlava trochu padá na klávesnici...