Live Bonnevieová; Klan Koní

Jméno: Klan Koní
Autor: Live Bonnevieová
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2014
Anotace: Amanda Fivelová miluje koně. Její otec miluje sázení. Když Amanda vyhraje důležitý závod v parkúru, vsadí se její otec, že Amanda vyhraje i mistrovství světa. Jenže ne v parkúru, ale v závodech na islandských ponících! Amanda v životě na takovém koni nejela, natož aby na něm závodila. A teď má jen 90 dní, aby to zvládla a pomohla svému otci neztratit nejen čest. Může se vůbec něco takového podařit?
Amandin příběh není ale jen o závodění, je o hledání sebe sama, o vztahu mezi člověkem a zvířetem, o přežití, lásce a osamělosti a o hledání pravdy i navzdory lidem, kteří nám v tom chtějí bránit. Důvod, proč jsem tuto knihu četla: Když jsem se procházela po knihovně a pohledem bloumala po knihách a regálech kolem, zaregistrovala jsem jen část názvu, konkrétně "KONÍ". Jelikož sama sebe považuji za koňáka, ačkoliv bohužel nemohu jezdit kvůli zdravotním důvodům, skoro jsem se ke knize rozběhla, jen abych si ji pořádně mohla prohlédnout. Zaujala mne výstižná anotace, stručný (ale věcný) název, délka knihy (360 stran), ale především samozřejmě fakt, že pojednává o koních!
Shrnutí: Nejprve jsem byla na autorku naštvaná, lehce, proč dává do tak úchvatně znějící knihy a jejího děje tak nafoukanou a hloupou holku, jakou je zrovna Amanda. Jenže, jak se obvykle stává, se sama Amanda postupem času vyvíjí. Je fakt, že na začátku knihy bych jí dala pěstí/shodila z koně (ta touha přetrvávala dále) (já ji shazovat nemusela, nakonec to udělal něco jiný), ale jak se děj posouval a Amanda chápala čím dál tím více souvislostí, přestala jsem na ni mít pifku. Neměla jsem ji ráda a stále ji ráda nemám, ale ke konci už jsem ji nechtěla odstřelit.
Myslím, že na této knize mě nejvíce uchvátila samotná myšlenka. Nemyslím tím momentálně fakt, že je to o koních (ale je to také poměrně markantní), ale jde mi spíše o to, jaké myšlenky autorka projevuje. Tak čisté, tak zřetelné, tak logické...! Ale přesto je, bohužel, vidí jen velmi málo lidí. Myslím, že tento příběh by se snad i měl zařadit do povinného vybavení každého chovatele. Jakéhokoliv zvířete. Ať psa, či koně, nebo třeba krávy. Doopravdy se mi hrozně líbil fakt, jak si autorka pohrála s prolínáním samolibé Amandy, zděšeně bojujícím hrdinským koněm a tradiční indiánskou historií, jejíž myšlenky na spojení a splynutí s přírodou vedoucí k jejímu porozumění byly vážně inspirující.
Vlastní názor: Jak jsem již zmínila v předchozí části recenze, kniha se mi velmi líbila především z hlediska těch myšlenek na přírodu a názorů na chování zvířat. S jejími slovy ohledně chování se ke zvířatům, ohledně těch hloupostí, co lidstvo k přírodě necitelně vyvádí jsem nadmíru souhlasila.
Kniha dala, co mohla, ale pár drobností bych vytkla, třeba právě nesnesitelnost Amandy. Chápu, že to asi byl záměr, ale mně tam prostě vadila.

Tudíž knihu hodnotím 90%.