Cestování, aneb kam bych chtěla.

(zdroj: google.com)

Kdysi jsem do článku zmínila, že jednou napíšu článek ohledně cestování a toho, kam bych se chtěla podívat. Již odmalička toužím po takových těch "divných" místech, jako je Thajsko, Vietnam, Černobyl, potopit se k Titanicu a podobně. Asi si říkáte, že to jsou vážně divná místa, ale Titanik je mým nejoblíbenějším filmem (myslela jsem si, že je to jen film, když jsem se dozvěděla, že je to pravda, probrečela jsem asi tři týdny) a následně i nejoblíbenější - divně řečeno - katastrofou. 

No řekněte, nebyl Titanic vážně krasavec? Ano, já vím, že byl. Byla to nádherná, rádoby nezdolně nepotopitelná úchvatná loď, kterou nic nemohlo překonat - dokud ji nepřekvapil kus ledu. Ano, sarkasmus mi Titanic nevrátí, ale vážně mě mrzí to všechno, co se kolem něj dělo a co se z něj stalo. Napíšu si to někam do poznámek, že další článek by mohl být o zkáze Titanicu, proč se to stalo, konspirační teorie a tak. Ano, to bude dobrý článek.

A vidíte, co se z něj stalo? Jak můj ubohý Titanic skončil? Přesně k tomuto vraku bych se hrozně ráda podívala předtím, než se zcela rozpadne, zreziví a zbudou z něj jen kompletní trosky. Je to můj sen asi osm let, tak vážně doufám, že se mi splní.

Protože potopit se k Titanicu, vidět na vlastní oči to, co se s ním stalo, to, co z něj zbylo, to, jak onen mohutný Titán (po kterém byl pojmenován) skončil... To je něco, co prostě potřebuji vidět.

Ale pojďme se vrátit k dalším místům, kam bych se chtěla podívat a proč.

Takže jedním z prvních bodů, kam bych chtěla (a kam se určitě podívám) je právě Paříž.

Paříž je nádherné město lásky. Eiffelovka, most lásky, kam se připínají zámky, pařížské katakomby, klikaté uličky plné dýchajícího života francouzů, hřbitov Père Lachaise, kde je pohřben můj nejoblíbenější spisovatel Oscar Wilde, to všechno zkrátka.

Co tedy vím určitě je fakt, že příští léto pojedeme podle našeho plánu do Francie. Je ovšem možné, že se o prázdninách na víkend utrhneme a pojedeme jen tak do Paříže, proč by také ne, že?

Před několika lety jsme se školou již v Londýně byli a toto město mě prostě totálně uchvátilo. Chodila jsem těmi uličkami a místo toho, abych vnímala výklad průvodčí, která nás hnala z jedné památky na druhou, nezájem k našim bolavým nohám, jsem se rozhlížela kolem, zastavovala se, seznamovala se s lidmi, povídala si s náhodnými děvčaty a kluky, usmívala se na děti, pomáhala lidem s nákupem, prostě se snažila víceméně za běhu žít. Při přestávkách jsem se nenahnala jako zbytek lidí do obchodů a nevykupovala Primark. Místo toho jsem se courala sama po parcích, obdivovala vše kolem a užívala si fakt, že jsem v Londýně. A přesně něco podobného bych chtěla zažít znovu. Přestěhovat se do Londýna třeba jen na měsíc a užívat si ho.

Další místo, kam bych se chtěla vrátit, je přístavní město Belfast, kde je muzeum Titanicu. V něm jsme byli, opětovně, se školou, když jsme jeli do Irska a bylo to... wow, prostě jen wow. Muzeum bylo naprosto nádherné, bylo těsně po otevření, bylo prostě úchvatné. Když jsem seděla v kinosále a sledovala záběry podmořské kamery snímající trosky Titanicu, brečela jsem. Nikdo nechápal proč, já sama si taky ne, prostě jsem jen seděla a skoro až zoufale brečela. 

Belfast sám o sobě je také nádherné místo, hrozně se mi líbil přístavní ruch a vše kolem, jak si lidé v přístavu pomáhali, jak se k sobě měli a dále. Možná to byla jen moje myšlenka a iluze, ale atmosféra Titanicu před těmi sto lety na mě reálně dýchala a já se v Belfastu cítila nadmíru šťastně.

Posledním místem, kam bych se reálně chtěla podívat, je New York. Ne proto, že je to prostě omg, prostě Amerika je the best, new york, tam musím!!!, ale proto, že bych se chtěla podívat na místo, kde se tolik žije. Kde je to prý tak úžasné, že se tam všichni hrnou. Sama asi nemám reálný důvod, proč bych se tam chtěla podívat. Prostě se jen projít po Times Square. 

Ačkoliv nevím, jestli bych ty šílené davy, kvůli své psychice zvládala (protože se mi minule s přítelem v mhd dostavil akutní záchvat paniky; lidé hrozně tlačili a já netušila, co dělat - nemít tam K., asi bych začala hystericky brečet a křičet), mohla bych to minimálně zkusit. Prostě se projít tam, kde to všichni tak opěvují.

Řecko, místo, kde vznikala antika, kde se opěvovali bozi, kde vznikali antické mýty a legendy, místo, které je tolikrát zmiňováno v sérii Percy Jackson a Bohové Olympu, místo, které je mým snem.

Projít se úzkými křivými uličkami, navštívit všechna ta města, o kterých jsem doteď jen čítala, prostě si projít ten obrovský kus historie. Spatřit na vlastní oči to, o čem sem doteď jen četla.

Jistěže je mnoho dalších míst, kam bych se chtěla podívat. Niagarské vodopády, ústí Nilu, Dubai, Benátky, Verona, Řím, Madrid, Grand Canyon, Hawaii, Egypt, Monako, Monte Carlo, Karibik, Hollywood, Barcelona a spousta spousta spousta dalších míst. Toto jsou jen ta top místa, kam věřím, že se jednou dostanu.