Spadané měsíční listí 2: Březen + Duben 2015

Jelikož jsem držka líná a neschopná sepsat přečtené knihy do článku, jsem nucena (sama sebou) to vše dohnat nyní. *S rádoby moudrým výrazem si přitahuje svůj překrásný sešítek, do kterého si přečtené knihy sepisuje. Olízne si prst a s nakrčeným nosem hledá březen.*

Za březen jsem přečetla krásných 11 knih, které mi dohromady daly 3005 stránek, což je pěkně kulaté číslo. Pojďme se na ně tedy podívat.

Z kraje března jsem se vrhla na sérii Roztomilé malé lhářky od Sary Shepard (Roztomilé malé lhářky - 200 stran, Roztomilé malé lhářky: Nevinné - 278 stran, Roztomilé malé lhářky: Dokonalé - 247 stran, Roztomilé malé lhářky: Neuvěřitelné - 277 stran, Roztomilé malé lhářky: Hříšné - 238 stran, Roztomilé malé lhářky: Vražedné - 253 stran, Roztomilé malé lhářky: Bezcitné - 216 stran, Roztomilé malé lhářky: Hledané - 212 stran), kterou jsem zhltala během pár dnů, protože mě to neustále napínalo, jak to vlastně bude pokračovat.

Následovalo 12 stran Měsíců od Tomana, tedy povinná četba do školy, která se mi kupodivě lehce a snadno četla.

Další bylo všeobecně známé Hledání Aljašky od populárního autora Johna Greena, které mi přidalo 249 stran a zmatek v hlavě.

Ani Ztracená naděje od Colleen Hoover mi to nijak neulehčila, protože na 333 stranách byl rozvinut příběh plný intrik, kriminality, tajemství a něžné lásky, do kterého jsem se ponořila prakticky po hlavě.

Jestli zůstanu od celosvětově úspěšné autorky Gayle Forman mě svými pár stránkami, pouhých 179 stran, ulehčilo trochu to přemýšlení, zatímco Velikost L od dokonalé Meg Cabot mi na 311 stranách ukázala, jak parádně to všechno jde s humorem.

A jak si oproti březnu vedl duben? Bídně. V dubnu jsem na čtení skoro neměla čas, vlastně ani chuť a nic mě nebavilo. Spíše jsem se flákala, snila a nic nedělala, což se mi vymstilo, protože už třetí den sedím v učení. Ale pryč od toho, pojďme spočítat mé stránky. 1975 stran se podvolilo mým očím a dalo mi přečíst jejich obsah, což je prachbídně málo.
Také to během května hodlám napravit.

Duben jsem otevřela Infernem od populárního Dana Browna, kterého mám hrozně ráda a na 422 stranách jsme se společně proběhli Itálií.

S Ernestem Hemingwayem jsem si prožila Nebezpečné léto v pouhých 151 stranách. 

Opětovně s Gayle Forman jsme si pomyslně vypily čaj v Jen jeden den a strávily spolu příjemných 346 stránek, kdy jsem si dala re-reading této knihy.

Konečně jsem dočetla také Finále uzavírající známou sérii o Nefilim od Beccy Fitzpatrickové, které proběhlo na 438 stranách a perfektně uzavřelo sérii.

Druhé uzavření trilogie jsem si prožila s koňáckou knihou Jako Blesk od mně ne-tolik známé spisovatelky Lauren St. John. Nejvíce se mi na ní asi líbí, že zvládne i na pouhých 247 stranách vyjádřit vše potřebné, ale zároveň si nechat otevřená dvířka.

Poslední dvě byly knihy do školy. První je Kafkova Proměna na 93 stranách, druhá Povídky z jedné a druhé kapsy, od Karla Čapka, se svými 278 stranami.

V závěru těch knih tak málo není, ale ani moc. Doufám, že květen bude plodnější.