Já sama se necítím na to, abych někomu radila, jak by měl blogovat, protože, upřímně, sama to pořádně neumím. Ale na co jsem přišla za dob svého bádání?
Všude najdete plno osvědčených rad, které vám ukazují, jak začít na blogu, jakou internetovou stranu si vybrat, kde ho založit, jak je důležitý vzhled, ale co je nejdůležitější:
propagace.
Každý musí propagovat svůj blog, cpát ho doslovně všude, každému ho ukazovat, chlubit se s ním, jako s čerstvě novorozeným dítětem a podobně. Upřímně, mně je takováhle přehnaná propagace dost proti srsti. Nevím, ale necítím se na to, abych své články a svůj blog cpala všem kolemjdoucím. Víte, ona je propagace a propagace.
Podle mě je tohle celé, náhlý bloggerský raketový vzrůst, každý potřebuje mít blog a dělit se o informace, každý potřebuje spolupracovat s různými firmami, a co především: každý náhle čte, protože dostávat něco zadarmo je přece in.
Z takových lidí je mi špatně. Svůj první blog jsem si založila proto, abych mohla někam zveřejňovat své povídky. V té době, kdy jsem s blogováním začínala, jsem byla nebetyčné ucho, ale několik svých věrných čtenářů jsem si během pár měsíců našla, aniž bych si blog jakkoliv propagovala. Takže slova, že autor, či blogger, chcete-li, si své čtenáře musí nalákat sám, protože oni si ho sami nenajdou, jsou dle mých zkušeností kontraproduktivní.
Jak říkám, bylo mi asi jedenáct, myslela jsem si, jak bombově píšu a potřebovala jsem se o to s někým dělit. Články byly fádní, krátké a divné, povídky neuměle naplácané, a moji čtenáři a podporovatelé byli pravděpodobně z řad stejně starých osob, ale byli to čtenáři, kteří si mě sami našli. A já jim za to byla vděčná, hrozně moc.
Když se podívám na dnešní blogerský svět, skupinu bloggerů, kteří si dříve pomáhali, vzájemně se četli a komentovali se, a nyní jsou na pokraji anarchistického rozpadu, chce se mi zvracet. Neříkám, že jsme všichni takoví: nepřející, nepříjmení, závistiví, vzájemně se ušlapávající, pomlouvační a shazující, ale každý si musí sáhnout do duše. Kolik článků přečtete? A kolik jich následně okomentujete? Upřímně?
Skvělý článek :) Já bloguji teprve pár měsíců, takže nemůžu porovnat, jak se změnily vztahy mezi blogery..Najdou se mezi nimi ti méně přejícní, kteří blogují jen pro úspěch a zisk..Ale stihla jsem už poznat i spoustu skvělých lidí, kteří blogují pro radost a protože je to baví..Kéž by takových úžasných blogerů bylo více :) A co se týká komentování článků, obvykle komentuji všechny, které mě zaujmou :)
OdpovědětVymazatJsem ráda, že to bereš takhle. Doufám, že ti to i zůstane, jelikož s takovou myšlenkou začíná více blogerů. Poté, ale přičichnou k tomu pořádnému blogerskému světu a veškerá idea jde do kopru.
OdpovědětVymazatCo se týče komentování, tak na to jsem na našem blogu většinou já. Máme obě dvě velmi málo času,tudíž třeba měsíc okomentuji opravdu maximálně pět článků a pak si k tomu jednoho dne sednu a sjíždím všechny blogy a starší články, třeba půl dne. (viz. dneska) :-D